Na co se ptáte?

NA CO SE PTÁVAJÍ POTENCIÁLNÍ ZÁJEMCI O ASERTIVITU:

Měli bychom s manželem zájem se zúčastnit tréninku asertivity. Je to možné?

Doporučuji vám účastnit se v jiné skupině nežli manžel. Trénink asertivity tak, jak vám jej nabízím, je zážitkovou, poměrně intenzivní prací a proto je přínosnější pro oba partnery, pokud tento zážitek absolvují odděleně.

Jak se má chovat asertivní člověk v kontaktu s dlouholetým partnerem, který vás neakceptuje, stále uráží, ponižuje? Jak na takového člověka reagovat, aby pochopil, že nechci, aby mi ubližoval?

Pokud jde o dlouholetého partnera, uvažovala bych na vašem místě, jak se stalo, že žijete v dlouholetém vztahu s někým, komu dovolíte vůči sobě samotné to, co popisujete. Obávám se, že za tak velkou nepohodu ve vztahu jste zodpovědná sama tím, že v něm setrváváte. Přeji vám štěstí a sílu v rozhodování se a přeji vám, abyste si sebe více vážila.

Přemýšlím, že bych se zúčastnila tréninku asertivity, ale nevím jistě, zda by to vyřešilo můj problém. Jsem úplné „medium", že se na mě lidé lepí a „berou mi všechnu energii". Prostě přitahuji manipulátory a „citové upíry", kteří mě obírají o všechnu energii a já se neumím bránit. Je i na tyto věci asertivita použitelná? Je možné se na kurzech naučit bránit manipulátorům?

Ano, asertivita vám v tomto případě může hodně pomoci, avšak budete muset aktivně vstoupit do procesu změn. Asertivní přístup v situacích vámi popisovaných je vlastně velmi spolehlivou ochranou před manipulacemi. Naučíte se je rychleji rozpoznat, porozumíte svým pocitům, které vznikly díky manipulacím a budete si umět díky rozumovému filtru vybrat optimální řešení, jak reagovat či zda vůbec reagovat.

Mohu se do kurzu přihlásit společně se dvěma svými kamarádkami?

Zvažte, prosím, společně se svými kamarádkami, zda vás nebude navzájem v něčem prožitkově blokovat přítomnost někoho, s kým jste si blízká. Kurz je krom nácviku taky zážitkový, tedy během práce se mohou otevřít některé pocity a zkušenosti; to bývají situace, kdy jsme jako lidé raději, že u toho není nikdo, na kom nám záleží či kdo nás blíže zná. Tím vás nechci nikterak vystrašit, jen beru jako svou profesionální povinnost vás na toto upozornit.

Je trénink asertivity vhodný pro mne, pokud mým problémem je hlavně menší sebevědomí a nedůraznost při komunikaci? Nemám naopak problém s tím, abych něco odmítl.

Odpověď na vaši otázku z mé strany je ano. Asertivní přístup souvisí jistě i se sebevědomím a s odvahou řešit situace, které jsou konfliktem. Patří mezi ně nejen umění odmítnutí, ale též odmítnutí přijmout, jít za svým cílem, umět vytrvat a být důsledný, umění přijmout kritiku, avšak i kritiku umět sdělit tak, aby nebyla agresivní a shazující. Pak vám tedy trénink asertivity doporučit mohu.

Sháním podklady pro mou absolventskou práci (téma: „Práva dětí z pohledu učitelů"). Jedna z kapitol se věnuje i dětské asertivitě.

K Vašemu dotazu Vám asi nedoporučím literaturu o dětské asertivitě. Buď nejsem dostatečně informovaná nebo taková neexistuje. A ani není nutná, „dětská asertivita" jako pojem není nutné používat, protože dítě je přirozeně spontánní (tedy jeho chování působí asertivně), tedy nehraje s námi žádnou hru na přetvářku a pseudoslušnost, pokud ho k tomu nevychováváme či nelámeme my jako rodiče či autority. Pokud je rodič asertivní a respektuje své dítě jako osobnost, současně mu umí vymezit přijatelně mantinely, vytváří tak bezpečný prostor pro růst a vývoj osobnosti svého dítěte. Je velkým štěstím pro dítě i pro rodiče, pokud tak funguje i učitel.

Jeden odstrašující, leč reálný, příklad z praxe (zkušenost 10leté školačky): Dívenka dostala napomenutí třídního učitele „za vulgární vyjadřování". Šlo o to, že jí kamarádka při hodině poslala psaníčko, ve kterém stálo "učitelka je kráva". Ona dívenka do psaníčka připsala "jo". Co čert nechtěl, učitelka je viděla, psaníčko sebrala a s neschopností sobě vlastní respektovat soukromí osobnosti druhého si jej přečetla a onu volnou a neadresovanou informaci vztáhla na sebe. Následovalo žalování paní třídní učitelce, výchovný pohovor plný manipulací typu (no to bych tedy od dívek nečekala a jak si to můžete dovolit a podobně). Dívenky se musely paní učitelce omluvit a trest ve formě napomenutí třídního učitele následuje. Co z toho plyne? Pro dívenku velmi užitečná zkušenost, že o paní učitelce si může myslet cokoliv, leč musí si pohlídat, kde, komu a v jaké chvíli tento svůj názor bude prezentovat, protože moc má v tuto chvíli paní učitelka. A nakonec i potvrzení toho, že se školačky rozhodně nemýlily. Vztahovačný člověk, který se chová jako k...., se prozradí většinou sám Neboli "potrefená husa se vždycky ozve". Kantoři ve škole jsou pro školáky vždy určitým trenažérem. Na ty přímé a srozumitelné kantory vzpomínají studenti rádi a váží si jich; manipulátoři jim utkví ve vzpomínkách a dávají jim tak řadu špatných příkladů, z nichž si mohou brát jako děti také jisté poučení. Leč ne vždy je realita tak optimistická. Jsou autority, které ve své pozici svou moc zneužívají a mnohdy si ve své roli řeší řadu osobních komplexů. I z těchto důvodů sdílím již hodně let názor, že lidé, kteří chtějí být pedagogy, by měli již v rámci studia absolvovat psychoterapeutický výcvik, aby byli srovnání zejména sami se sebou. Pak mohou s menšími rizikem, že poškodí či ublíží křehkým duším svých žáků a studentů, ve své roli autority fungovat a předávat vědomosti a zkušenosti. Umět pečovat o sebe samotné by měli učitelé umět i proto, že jejich práce je nesmírně náročná.

Pro někoho možná vyzní tyto řádky poněkud kontroverzně. Zkuste věřit tomu, že vím, o čem mluvím. Možná i proto přeji všem rodičům dítek školou povinných a studentů, aby vytrvali (jako hrdý Budžes - mimochodem představení, které velmi doporučuji právě kvůli hlavní hrdince Helence) a těšili se na to, až jejich dítka ze školy vyjdou a své zkušenosti (kladné i záporné) ve svém životě zúročí.