Plánované kurzy

30.3. - 1.4.2012 ŠUMAVA

Asertivita a co dál?

VÍKENDOVÁ SETKÁVÁNÍ

(anebo proč se někteří nespokojí jen s tréninkem I. a II. stupně?)

Jedni z prvních absolventů tréninků asertivity se někdy koncem roku 1994 a počátkem roku 1995 začali zajímat o další stupně tréninku asertivity. Že by jim byl I. a II. stupeň málo? - To určitě ne. Zážitek ze samotného tréninku pro ně byl neočekávaný a ojedinělý, výtěžnost z tréninku nečekaná. Naučili se nejen technikám, ale díky prožitku získali i větší odvahu v řešeních svých životních záležitostí, začali uvažovat více či méně s nadhledem v situacích, kdy dříve selhávali a zůstávali pasivní či naopak se nechali vyprovokovat k emočním výpadům, které neměli daleko k agresi. Jako nejčastější postřeh jmenovali pocit „vyhasínání" onoho zážitku, oněch dovedností. Připustili, že pokud přestali užívat asertivní dovednosti, potřebovali slyšet podporu a trochu jakoby popostrčit k tomu, aby si nenechali všechno líbit. Na druhé straně potřebovali slyšet upozornění na své vlastní chyby, která byla užitečná pro jejich vztahy opakované i kontinuální.

A tak nápad vytvořit prostor pro seberozvoj, skupinovou psychoterapii, supervizi, asertivní terapii, pohodu a těšení se ze setkávání dostál realizace. První sondou bylo setkání v říjnu 1996, kdy se sešlo cca 36 účastníků a pracovali v komunitě jedno odpoledne, kde spíše zúčastnění reflektovali své dosavadní zkušenosti s asertivitou. V návaznosti na toto setkání se pak sešla první pracovní skupina na jaře 1997 na páteční odpoledne a sobotní dopoledne. Stále jakoby se nám při společné práci nedostávalo času. Nakonec se ustálil časový plán od pátku poledne do neděle oběda. Je to čas poměrně dostatečný na jakési rozehřátí atmosféry, v níž je pohoda, důvěra a bezpečno, ve které je pak i psychoterapeutická práce moc příjemnou záležitostí pro lektorku i pro frekventanty. Ve skupině se sejde nejčastěji kolem 10-12 účastníků. Tato setkání jsou zájemcům k dispozici v termínech jarních a podzimních, tedy pravidelně dvakrát do roka.

Cílem psychoterapeutické práce, a tím trénink asertivity a následná supervize ve víkendových setkáních je, je dát prostor k práci na osobnosti každého z frekventantů a přispět k jejímu zrání. Umět pomoci v tomto směru znamená umět poskytnout prostor a současně vymezit jeho hranice. A tím je časové vymezení 5 let po absolvování II. stupně tréninku. Je otázkou toliko volby každého ze zúčastněných, zda tuto nabídku využijí či nikoliv. Za uplynulých deset let, kdy víkendovky fungují, mohu potvrdit příjemnou zkušenost pro sebe i pro frekventanty.

Každá skupina mívá vždy jakousi svou originální atmosféru, radosti i smutky, programovou náplň. Nejdůležitější z rekapitulací bývají v tom duchu, že práce byla užitečná a pro zúčastněné byla zase dalším potvrzením toho, že jejich vklad do tréninku asertivity I. a II. stupně nebyl promarněný čas. Potvrzují, že je užitečné vyžádanou supervizi poskytnout a že asertivní přístup funguje.